Anecdota

Laughter is the Best Medicine

Humor boří hranice | Tigran Hovakimyan | TEDxPrague


Překladatel: Tereza Sieglová
Korektor: Vera Mouchova Když jsem poprvé na střední škole pozval svoje spolužáky
ke mně domů na návštěvu, tak jsem jim řekl, nebo namluvil, že se nesmějí dívat mojí mámě do očí… (smích) Protože je to proti našim tradicím. (smích) A mámě jsem namluvil, že jsem se zapsal do speciálního projektu ve škole a že mám na starost dvě autistický děti. (smích) Přátelé, letošní téma této konference je “Naše a cizí” (TEDx Prague 2016) a jak jste asi správně pochopili, tak já reprezentuji
tu druhou část toho názvu. Thomas Carlyle, skotský spisovatel a historik, kdysi napsal: “Ve smíchu je klíč, kterým dešifrujeme celého člověka.” Dobrej citát, že jo? Jsem si to vygooglil. (smích) Já se živím jako stand-up komik. Pro ty, co nevědí, co to stand-up komedie je, je to taková forma jevištního umění. Já tomu rád říkám umění. Je to taková forma umění, kdy člověk stojí na podiu sám za sebe, bez rekvizit, nehraje žádné role a jedinou podmínkou je,
že musí bavit lidi. Jinak tam může dělat úplně cokoliv. No, ne cokoliv, ale zůstat v mezích slušnosti a tak dále. Za tu dobu, co to dělám – myslím, že už je to nějaký 3 roky, jsem, alespoň si to myslím, tak nějak přišel na chuť tomu, co chtějí čeští diváci. Tak nějak jsem prozkoumal vaši duši a vím, co je pro vás vtipné. Nebo vím… tuším to, co je pro vás vtipné. Tuším, co vás nechá chladnými. A vím určitě, co vás naštve. To vím určitě. (smích) Alespoň na něco jsem přišel. Asi před třemi měsíci ke mně po představení přišel jeden pán, a říká mi: “Měl jste dobrý představení… Dobrý. Sice ne tak dobrý, jako ostatní…” (smích) “Ale u vás je zvláštní to, že… Já teda vás vidím potřetí tady a je to zvláštní, ale mám pocit, jako bych vás znal celej život.” “Přijde mi, jako byste byl třeba nějakej můj kamarád, se kterým si povídám v hospodě.” A já jsem přišel na to, že humor zlidšťuje. Dává nám, neznámému člověku, lidské vlastnosti. Což si myslím, že je hodně důležitý. Hlavně v dnešní době. Tahle doba je taková hodně vážná a formální. Alespoň tak se mi to zdá, že máme takovou velkou
bichli etických zákonů, které musíme dodržovat, a na každou otázku je nějaká odpověď, kterou musíme říct. Říkáme dobrý den támhle, říkáme na shledanou tady. A je to všechno takový hrozně moc formální a vážný a je to automatizovaný. Většinu dne, nebo většinu všedního dne si ani neuvědomujeme,
že něco říkáme někomu. Přijdeme do obchodu, řekneme: “Dobrý den.” Ani si to neuvědomíme. Ani mu možná nepřejeme ten dobrý den, protože jsme třeba naštvaný, tak jenom řekneme: “Dobrej.” Jo, a ani mu to třeba nepřejeme. A to si myslím, že je chyba. Protože lidi chtějí, nebo alespoň já to chci, chci cítit nějakej upřímnej lidskej kontakt. Protože nechci žít v tom systému, kdy je všechno daný a každá odpověď na otázku je daná. Jak správně to má bejt. Nechci žít v tomhle systému. Já si myslím, že právě humor je taková chyba v tomhle systému. Rád přirovnávám humor k agentu Smithovi v Matrixu. (jeden divák se směje) Jo, támhle pán pochopil, jedinej viděl Matrix. (smích) To nevadí, nevadí. Je to taková, řekněme, anomálie v tom systému. Takový lidský faktor, který tam pořád je. A přitom si myslím, že je to hodně důležitý, protože lidi chtějí upřímnost. Lidi chtějí upřímnost. Já jsem před asi 7 lety byl na festivalu,
kde bylo hodně vozíčkářů. To bylo asi možná proto, že to byl festival pro vozíčkáře. (smích) Takhle to řeknu. A když jsem tam byl, tak jsem byl hrozně nervozní. Byl jsem hrozně nervozní, protože jsem se bál,
že udělám něco špatně. A během 50 min
jsem se tak psychicky unavil kvůli tomu, že jsem musel předstírat, že jsem chtěl předstírat, jakože se nic neděje,
že je všechno v pohodě. Kolem mě ti vozíčkáři, že jo… A já, jo, je to všechno v pohodě. A hrozně jsem se psychicky unavil. A viděl jsem tam holčičku na vozíku, která byla celá ochrnutá. Bylo jí asi 12-14 let a byl tam s ní nějaký pán, asi to byl její otec. A stáli frontu na atrakci, na kolotoč, (který) tam byl. A já jsem je sledoval, a když na ně přišla řada,
tak jsem čekal, že ten otec teda ji zvedne z toho vozíku a položí ji na tu atrakci, že jo, na tu sedačku. Ale on tam jenom tak stál… Když na ně přišla řada. Jenom tam tak stál. Asi 10 vteřin. Pak se na ni podíval a řekl jí: “No, tak, tak si nasedni, né?” (smích) “Jéžiš, to tě mám furt zvedat, tý jo?!” “Dobře, vaše výsosti, tak já vás zvednu. Tak, prosím…” A já jsem si říkal: “Ty vole.” (smích) “Jako fakt?” (smích) A podíval jsem se na ty lidi ve frontě. Ty lidi se smáli. A její otec se taky smál. A ona se taky smála. A v jejím smíchu bylo něco, jak bych to řekl… Něco, jako taková kombinace radosti a sebejistoty. Jako když si z vás někdo udělá srandu, ale zároveň vás tím šlechtí. Bylo v tom takový přiznání, přiznání situace taková, jaká je. Byla v tom krásná upřímnost a pro mě osobně to byl moment, kdy se zbořily bariéry. Tím chci říct co? Chci říct, že nemusíte chodit – jestli chcete, samozřejmě je to dobrý, chodit na různý semináře o mezilidských vztazích. “Jak správně komunikovat”,
“Poznej svoji řeč těla”, kurz NLP a tak dále, že jo… Dneska je toho plno. Ale co kdyby třeba existoval kurz “Buď vtipný na každém večírku”. (smích) Kdo z vás by se ho zúčastnil? Můžete zvednout ruku? Kdo z vás by se zúčastnil takového kurzu? (smích) Jo, tak ti, co nezvedli ruku, tak ti jsou asi už vtipný. (smích) Ti to nepotřebujou. (smích) A víte co, já jsem to hledal na internetu a žádnej takovej kurz jsem nenašel. A přitom humor je
ten nejpřirozenější ice breaker. Humor je opravdu ten nejpřirozenější ice breaker. Když jsem sem přišel, tak jste si každej o mně
udělal nějakou představu. A když jsem vám řekl tu historku s mejma kamarádama ze střední tak jste všichni pochopili dvě věci. Zaprvé, že nemám žádný kamarády. (smích) A zadruhé, že já sám o sobě vím, jak vypadám. Vím, že nevypadám jako Pražák. (smích) Jsem původem z Berouna. (smích) (Beroun=další město České republiky.) (potlesk) Vím, že nevypadám jako Pražák, a přiznal jsem to. Okamžitě jsem to přiznal. Hnedka před vámi. Chtěl bych, abyste si každej v sobě našli nějakou anomálii. Tohle jsou moje anomálie. Moje jméno. Můj vzhled. To jsou ty anomálie v tom systému. a chtěl bych, aby každý z vás
si v sobě našel nějakou anomálii, chcete-li “chybu”. Uvedu příklad, třeba máte velkej nos… Velkej nos. Máte velkej nos,
který ho si nejde nevšimnout. A víte, že vždycky, když se s někým seznamujete, tak oni se nesoustředí na to, co říkáte, ale soustředí se na váš nos. (smích) Tak jak to… Co s tím můžete dělat? Přiznejte to! Okamžitě. V první chvíli,
jak se s někým seznamujete, přiznejte to. Třeba přijďte k němu, když se budete seznamovat: “Ahoj, já jsem Tigran, jenom bych chtěl upozornit, kdybych náhodou strkal nos do věcí, do kterejch mi nic není…” (smích) “Tak se předem omlouvám,
nedělám to schválně.” (smích) Jo? Chci vám říct, že nikdo nejsme dokonalej a ani nikdo z nás nemůže bejt dokonalej. A to je dobře, protože ta nedokonalost je právě to, co vás dělá lidmi. Nedokonalost je to, co byste si měli přiznat v sobě, protože když si přiznáte
svoji nedokonalost, tak si můžete uvědomit sami sebe. A když přiznáte nedokonalost
před ostatními lidmi… Tak se otevřete a můžete zbořit bariéry. Děkuju. (potlesk) Děkuju. (potlesk)

18 thoughts on “Humor boří hranice | Tigran Hovakimyan | TEDxPrague

  1. Můžu potvrdit, že "přiznání dlouhého nosu" je dobrá strategie. Je to pár dní, co jsem zažil něco podobného. Totiž – já jsem tlustý. Já jsem hodně tlustý. Fakt HODNĚ tlustý. A dostav chuť na v sádle konfitovaný hovězí pupek, zašel jsem do místního řeznictví, kde jsem na prodavaččin tázavý výraz odpověděl slovy "Víte, možná vám to při pohledu na mě bude připadat divné a zbytečné, ale fakt si tu potřebuju koupit sádlo a pupek." Smíchy lehl personál i přítomní zákazníci a celý obchod se najednou nějak rozzářil. No a jestli mezi přítomnými lidmi byl někdo, kdo si při mém příchodu pro sebe pomyslel "Vole, ty nelez do masny, ale do fitka, buřte!", tak možná při mém odchodu na mě pohlížel shovívavěji.

    Tuhle strategii, tedy používání mých vlastních chyb a nedostatků k vytváření humoru a vtipných situací, používám prakticky od dětství a musím říci, že se mi velmi osvědčila. Kromě toho, že opravdu boří ledy, tak také bere vítr z plachet těm, kteří by to chtěli použít proti mně. A to se opravdu vyplatí.

  2. skvely, hlavne ta myslenka na zacatku, ze humor je antivirus, kterym dokazeme obejit nasi zavirovanou osobnost a dostat se k moznosti prepsat nase postoje, kody projevu nasledne nechtene emocni reakce,
    Cesta svobody dlážděna humorem jest.

  3. Tohle bylo vystoupení pro hluboké zamyšlení.. Chvilku jsem si říkal, co se sakra děje, vždyť on je normálně vždy sakra vtipnej.. A pak jsem pochopil, o co vlastně v jeho vystoupení jde… A nejde nesouhlasit, jsi borec!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *